Něco o homeopatii

Homeopatie je terapeutická metoda s velice přesnými indikacemi.

Název vznikl spojením dvou řeckých slov homeo (podobný) a pathos (nemoc). Vychází z principu podobnosti.

Již Hippokrates vycházel z principu léčit podobné podobným. Tento typ léčebné metody rozpracoval v 18. století  německý lékař, zkušený chemik, toxikolog a lingvista - Samuel Christian Hahnemann (1755-1843), který  měl   mnoho pokračovatelů jako třeba lékaři ze Spojených států – Konstantin  Hering (1800-1880) a dr. James Tyler Kent (1849-1916), anglický lékař dr. Frederick Quin (1799-1878), který založil v Londýně první homeopatickou nemocnici v roce 1849.

Podáním homeopatického léku se stimuluje vlastní samoléčící  schopnost organismu. Každý nemocný  vykazuje souhrn chorobných příznaků, které jsou charakteristické pro danou nemoc. Klasická léčba nejčastěji používá inhibici, destrukci nebo substituci. Její charakter je tedy potlačující nebo zastupující. Homeopatie  používá látku, která působí  ve stejném směru  jako celkový způsob reakce organismu, jako jeho vlastní obranné mechanismy. Homeopatická léčba je tedy léčbou reaktivní.

Homeopatická poradna  je zatím určena především dětským pacientům vzhledem k limitované ordinační době pouze 1x v týdnu v odpoledních hodinách. Eventuelní konzultace pro dospělé ale nevylučuji.

Co lze očekávat od homeopatické léčby?

Pomoc při akutních i chronických potížích jako jsou časté infekce, špatné reakce na očkování a zhoršení zdravotního  stavu po očkování, akutní úrazy,  psychosomatické potíže spojené se zažívacími potížemi, poruchami spánku, vyčerpáním, různé neurózy, poruchy gynekologické, časté infekce močových cest, stresové reakce na školu a jiné zátěže….

Základem úspěšného vyléčení  v homeopatii je aktivní účast nemocného a  rodičů dítěte při léčbě, schopnost hledat hlubší kořeny nemoci tak, aby se  z  „ne-mocného“ stal „mocným“. Důležité je, aby se každý sám naučil zodpovídat za svůj život a své zdraví.